Rýmy, kterými se v pauzách mezi skladbami snaží Michal Menšík rozptýlit obecenstvo
(když píšu rozptýlit, tak myslím rozptýlit a ne rozptýlit jako rozptýlit)
Veselé vánoce Ten kery na štědry děň do večeře něžere Može uzřeť zazrak, prase zlate Něch se teho drži ten kemu je všistko svate. Foter jako spravny katolik Zebral to važně natolik Že ku snidani, jak všeci žrali plnym pyskem Un přiletěl nalatany a ešče s takym dřistem Pravil: „Kupřikladu ja na zlate prase věřim a za to budu do večeře třimať pitny režim!“ A tak třimau. Šlimpau pivo, vudku, becherovku, ruma aj džimbima. Že pry něni alkoholik, že pry chlompe, bo s nim klepě zima. Potem u večeře v mastne gembě blbe pindy: „Ježišek včil něma času, un přijecha s darkami kerysik děň indy.“ Byly to ty jeho hlupe černe fory Už mě z teho dřistani pomali braly mory. Potem praviu: „Idu se mrknuť či juž něsu prezenty pod křakem A v ten moment zmiznul jak para nad papiňakem. Za chvilu z cimry slyšeť zvonek a potem mocny hvizd. „Poďte se všeci fryško podivat co vam tu nadělil ten gizd.“ Místo stromku v cimře bylo čuť po pivě. Smradu jak v řigole nebo kajsik v chlivě. Tu ty naše vanoce byly z ine varky, bo Ježišek se ožral a poblul nam dárky. Nadílení u nas vzal ten chachar hakem, na darky nam kydnul kapra s bramborakem.
Volby
Až zas budu někdy moci volit
tak malou stranu radši
Velká ta moc bolí
V té se vždycky zklamu
Lezou při ní oči z hlavy a musí se tlačit
Až zas budu moci volit
tak malou stranu radši
Až zas někdy budu moci volit
půjdu radši čurat než-li smolit
Nové rogalo Rozhlížím se po kraji Perspektivou ptáků Zespod lechtám bříška mraků Vítr fičí kolem uší Až mi z toho srdce buší Tahle vzdušná idyla Za srdce by chytila Chytráka i debila V zlomku chvíle ztrácím výšku Přivolávám toho z křížku Copak na mě osud chystá? Modlím se ač ateista Ke všem svatým, modlím se i k pánu Bohu Vyslyšel mě!!! Pouť mou vzdušnou utnul na vrcholu sena stohu Vyvedlo mě z míry dosti Nové křídlo – lamač kostí Ba, co dím? Pořádně mě nasralo Tohle nové rogalo
Jsem vyrovnaný Jsem vyrovnaný, smířený se vším především nenadávám nevztekám se nebrečím Jsem vyrovnaný, nemám potíže na malé ani velké straně před nikým už nemusím se hrbit klanět Jsem vyrovnaný, nebolí mě záda, vnitřnosti ni končetiny jsem prostě úplně jiný Jsem vyrovnaný od hlavy až dolů jako deska u psacího stolu Jsem vyrovnaný duševně i fyzicky nejen v tuto chvíli, ale jednou provždycky Jsem vyrovnaný i když nejsem východních věd znalec Jsem vyrovnaný, protože mě přejel parní válec
Kuření škodi zdravi Raz sem na kohosi čekal u jakehosi plota Hulil sem jak štangle v třebovicke elektrarně Nikotyn a dehet. Fuj. Plice černe jak bota Ale jak sem dokuřil, jak mi bylo fajně Vajgla eště žhavého pinknul sem za plotek Nikotynem dokonale blaženy a ukojen To sem ale netušil, ze to je sviňa den A že je za tym malym plotkem velky plynojem Že kuření škodi zdraví prubnul sem na vlastní skuru Bo v tym momentě, jak pravi pražaci: „Vylétl jsem vzhůru“ Kaj a jak sem zhučel panbuh ví Pry sem z teho vyletu byl tyden makovy. Oko sem rozlepil až na intenzivce, nic moc to tam neni Na skuře štychu jak na pansky saku. Po tydnu mě vykopli pry: „Brzké uzdravení.“ A ať si ližu rany u sebe v panelaku. Dluh mam u plynařů, jak hypoteku na operu v Sydney A to ešče do včilka něsu komplet zahojeny Kuřiť sem ale něpřestal, něsu přece migly Enem velkym oblukem obchazam plynojemy.
Limonádový Joe Zase někdo zvoní, bouchá na dveře Dojdu k nim a ptám se: „Kdo je?“ Z chodby se ozve známý a sebejistý hlas „Limonádový Joe.“ Někdo vidí bílé myši Jak lezou ven ze svých skrýší A já vidím kukátkem svých dveří Ať už mi to lidi věří či nevěří Načančaného bílého kovboje Který na otázku Kdo je? Odpoví prostě Limonádový Joe. Nechci mít bystrý zrak a jistou ruku Abych do cíle z koltu poslal každou kulku Stačí mi neukápnout, když nalévám si šnapsu půlku. Jsem vlastně pacifistou A na tohle mám ruku zatím celkem jistou Pak jenom nádech, pozvednout sklenku a před polknutím mírný záklon Vzdáleně z chodby sliším: „ Já se vrátím. A nebudu sám, se mnou příjde zákon!“
Intimní
Sedím
Né že bych byl líný
Pořád něco dělám
Třeba teď vypouštím plyny
Ucházím jak prasklá duše
Jednou střela jako z děla
Podruhé zas tichá jako z kuše
Sedím
Né že bych byl flink
Prostě jen tak přemítám
a produkuji plyn
Exkrement expert Špacírujíc ve večerním šeru venku Oči boříc do vesmíru levou nohu pak do exkrementu Do psího či člověčího Toť otázka čího, čího? Škoda, jsem jen elektrikář. Že já nejsem zrovínka Expert přes psí hovínka
Hladomorna Zavřeli ho v hladomorně Ale že chtěl žíti svobodně a volně Uzřít opět zářit slunce nebo aspoň žárovku Tak vyhlásil v hladomorně První protestní hladovku
Diogenes Jako slavný Diogenes Chtěl bych žíti v sudu Nepoznal bych shonu, Vzrušení, stres ani nudu Nechtěl bych žít v obyčejné bečce Ale v sudu s pivem Od rána tak do večera Žil bych si pod vlivem Když v příbytku tom skromném Jednoho dne dojde piviště Hbitě vběhnu na matriku A ohlásím změnu trvale přechodného bydliště.
Faux pas aneb Hajzl story Toho dne se mnoho jedlo, pilo, zkrátka byla velká spotřeba Následkem toho jala se mne potřeba, kterážto neoddělitelně náleží k tomuto světu Musel jsem v cuku letu opustiti společnost vskutku vybranou a odstranit se do ústraní, potýkat se se stranou Prohlížeje kabinky, vybíraje do které si sednu, tomu byste nevěřili vybral jsem si jednu I když všechny byly stejné a ve všech odpatkové koše Sedíce posléze na trůně při fantazie troše myslel jsem si, že jsem carem v Rusku kde do těch košů odpadkových odhazují lidé na papíře setřenou svou zbylou strusku Spokojen pak opouštěje kabinku stálo by ještě za zmínku, že v tom musely být kouzla, čáry Jaký by byl jinak důvod v takovém nóbl podniku nevlastnit pisoáry Až když usedl jsem ke stolu šeptli mi nenápadně známí, že svlékal jsem si kalhoty prostorách pro dámy.